Programátorská dieta

22. 6. 2006 22:01 František Fuka

Nač chodit kolem horké kaše: Mám nadváhu. Sice ne moc velkou (BM index mi vypočetli 27, nadváha prý začíná nad 25), ale mám ji a vzpomínám si, že bez ní byly některé věci příjemnější. Když ale člověk většinu dne sedí a čučí do monitoru nebo na plátno, co s tím dělat? Evidentně nejsem sám, koho tato otázka trápí, protože na internetu se objevují nejrůznější „Hacker diets“, tj. dietní programy pro zaměstnané programátory, kteří si raději naprogramují složitý spreadsheet, než by se 30 minut věnovali sportu.

(Ty, kteří mě znají, pro jistotu výslovně upozorňuji, že následující odstavce [aspoň jejich základní pointa] nejsou žádný druh humoru.)

Na sportování není čas (člověk přece pořád sedí u počítače, ne?) a kromě toho, sport je pro naši potřebu „neekonomický“. Abyste „odsportovali“ normální oběd, musíte trápit tělo pořádně dlouho. A přitom stačí pouze méně jíst (i když nějaké to sportování samozřejmě není na závadu).

Co to ale znamená „Méně jíst“? Nejdřív jsem přemýšlel o počítání Joulů a kalorií pro každé jídlo, ale jde to podstatně jednodušeji a spolehlivěji: Vaše tělo totiž samo nejlépe ví, kdy má dost a vy budete jíst pouze pokud si o to vaše tělo řekne. Jistě jste už někdy cítili přežranost. A možná jste taky už v životě cítili hlad. Ale pozor! Tím nemyslím pocit „Už jsem čtyři hodiny nejedl, něco bych zďobnul“, to není hlad. To je pouze chuť k jídlu – produkt vašeho mozku. Mluvím o skutečném počínajícím svírání žaludku, o tom, kdy se vaše prázdné žaludeční stěny začnou hlásit o slovo, protože nemají práci! A trik spočívá v tom, že prostě nebudete nic jíst, dokud nepocítíte hlad a přestanete jíst, jakmile hlad zmizí.

Zní to jednoduše, ale musíte si přesně uvědomit, co to znamená. Znamená to, že si hned po ránu dáte něco velmi malého (například plátek sýra, kus ovoce), aby se vám žaludek „rozjel“ a pak čekáte, až začnete mít hlad. Možná vás překvapí, že ten hlad nedostanete 6 hodin. Nebo ho nedostanete až do večera. Ale dokud ho nedostanete, tak nejíte a ignorujete pocit „Už jsem fakt dlouho nejedl, měl bych něco stupnout“. Je to pouze psychologické nutkání, které jste si za ta léta života vtloukli do hlavy a musíte ho překonat – to je to nejdůležitější. Kdykoliv automaticky otevřete ledničku nebo jdete kolem stánku s občerstvením, musíte se zeptat sami sebe „Mám hlad?“ a pravdivě si odpovědět. Pokud nedokážete říkat pravdu sami sobě, máte smůlu a fungovat to nebude.

Pokud dospějete k názoru, že se vám skutečně začíná hlady stahovat břicho, můžete se najíst. Čehokoliv! Může to být párek v rohlíku, může to být pomeranč, může to být malá pizza nebo poloviční porce špaget, může to být nanuk nebo čokoládová tyčinka (samozřejmě, některá z těchto jídel jsou vhodnější, než jiná, ale nemusíte se omezovat). V žádném případě si ovšem toho jídla nesmíte dát moc. Při pocitu hladu má člověk nutkání zajít do restaurace a objednat si polévku, předkrm a hlavní chod s dvojitou oblohou. To nesmíte! Musíte si dát něco malého a počkat tak 10–15 minut, než si vaše tělo „přebere“, jestli mu to stačilo na potlačení hladu nebo ne. Pokud v jakémkoliv okamžiku ucítíte, že jste přecpaní (a při tomto režimu vám k tomuto pocitu bude stačit podstatně méně jídla, než obvykle), děláte to špatně! Musli tyčinka, hamburger a malá čokoláda v intervalech 4 hodin jsou výrazně lepší, než husa s šesti knedlíky a pak 12 hodin nic!

Problém „kde sehnat něco dostatečně malého k zakousnutí“ se dá řešit mnoha nápaditými způsoby (i když je pravda, že v některých jiných světových kulturách je to podstatně jednodušší, než u nás). Udělejte si bojovou hru, spočívající v tom že budete různé tyto způsoby objevovat. Dávejte si jenom polévku. Dávejte si jenom předkrm či jenom zákusek. Objevte, kde prodávají malé konzervy a kde prodávají toustový chleba, který dlouho vydrží (protože ho sníte jen jeden-dva plátky denně). Hubněte ve dvou a objednávejte si jednu normální porci dohromady. Ale hlavně se smiřte s tím, že doba mnohachodových hodů prozatím skončila. Co se týče pití, pijte jak se vám zachce (často tím zaženete začínající hlad) – aspoň tedy pokud pijete vodu a minerálky. Já v životě nepil pivo, tvrdý alkohol ani kafe, takže bohužel nemám žádné zkušenosti s jejich závadností či vhodností při hubnutí.

A teď k tomu spreadsheetu: Důležitá psychologická motivace je vidět výsledky. Tudíž je dobré se každý večer zvážit (nejlépe na dobré váze s citlivostí aspoň 0,1 kg) a zanášet čísla do tabulky. Ovšem pozor! Vaše hmotnost může díky různým vyměšovacím a podobným jevům náhodně oscilovat třeba i o kilogram oběma směry. Nebuďte roztrpčeni z toho, že se vám tři dny váha snižuje a čtvrtý den se zvýší o kilo, absolutní čísla lžou! Je lepší počítat svou hmotnost jako průměr několika posledních dní – já používám vážený průměr, kdy „průměrná hmotnost ke dnešku“ je „(5*m(d-1) + 4*m(d-2) + 3*m(d-3) + 2*m(d-4) + m(d-5))/15“, kde „m(d-1)“ je moje váha včera, „m(d-2)“ předevčírem atd… Díky tomu můžu v naprosté většině dní opravdu sledovat pokles své průměrné hmotnosti (i když má skutečná dnešní váha m(d) může být vyšší než skutečná včerejší váha m(d-1)). Do stejné tabulky si můžete do zvláštního sloupce zanášet i speciální poznámky jako „Dnes pouze tři rajčata a polívka“ nebo „Dnes slavnostní večeře o pěti chodech“ a s odstupem času sledovat, co takové události s vaší váhou udělaly (po jednom nebo dvou dnech to patrné není).

Pomocí tohoto režimu, bez odepírání si jakéhokoliv typu jídla a bez ztrácení času cvičením, se dá dosáhnout toho, že vaše průměrná váha jde stabilně dolů a dolů a dolů. Za tři týdny, co provozuji tenhle režim, jsem pouze v jeden den neměl nižší váhu, než byl průměr z pěti předchozích dní. A to jsem během těch tří týdnů byl i na dvou velkých grilováních a jednom rautu, kde jsem byl „více než plný“. Časem z těch výsledků budete mít dobrý pocit a naučíte se i rozpoznat, kdy si můžete dovolit nějakou tu větší večeři a ve kterých denních či nočních hodinách je pro vás jídlo „nejriskantnější“. Nemluvě o tom, že ušetříte dost času, který jste dříve trávili na obědech a večeřích.

P.S: Nejsem lékař a pokud při dodržování mou uvedených postupů např. umřete v hrozných křečích, vašim pozůstalým nezaplatím ani Korunu.

Sdílet

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).