Autorská práva? Ano!

20. 8. 2007 21:25 (aktualizováno) Tomáš Kapler

Je to už obehraná písnička. Tu někoho chytí policie jak sdílí licencované aplikace, tu nějaká zpráva protipirátské uniie, teď zas chytili blbečka, co z plezíru nahrál v kině a přes internet nasdílel Simpsony a hrozí mu 5 MIO pokuta. A je už obehraná písnička, jak se hned objeví názory jak je ta ochrana nesmyslná a jak jsou ti vlastníci práv zloději a jak to škodí rozvoji a tak dále. Vesměs to jsou vždy názory lidi, kteří žádná práva na nic nevlastní.

Kde je problém

Problém všech takovýchto práv a licencí je v tom, že si lidé myslí, že zkopírované dílo nic nestojí, že to nikoho nepoškozuje. Problém je, že taková kopie nic nestojí. Jenže to je omyl.

Velmi často je jako příklad používáno auto – když někdo ukradne auto, tak auto někde chybí, u software tomu tak není. Problém je ovšem v tom, kde jsou při vývoji toho kterého výrobku náklady, ukážu to na příkladu (částky jsou fiktivní a třeba ve Kvadrilionech čičmíků – Kč)

Auto

Vývoj – 10000 Kč

Výroba 1 Ks – 10 Kč

(distribuce, balení … nyní nepodstatné)

Kniha, software, film a jiné autorské dílo

Vývoj – 20000 Kč

Výroba 1 Ks – cca. 0 Kč

(distribuce, balení … nyní nepodstatné)

Takže aby oba dosáhli nuly, musí prodat třeba 1000 Ks po 20 Kč. Je tedy zcela irelevantní, že náklad na jedno autorské dílo je (třeba při distribuci přes Internet) cca. nula, důležité je, kolik je rozpočítaný náklad na předem odhadovanou produkci (plus marže atd.)

Autorská práva a tržní hospodářství

Žijeme v tržním hospodářství (a doufám, že v něm chceme žít všichni), jehož základní definicí je, že nabídku/poptáv­ku/cenu určuje trh (zjednodušeně např. čím vyšší je cena, tím menší je poptávka).

Aby mohlo tržní hospodářství fungovat, musí mít výrobci možnost prodávat výrobek s jakýmikoliv podmínky (v rámci zákona, např. záruka) nastavit libovolnou cenu (vyjma nějakých výjimek při tržní dominanci), přičemž trh je právě to, co donutí výrobce nastavit akceptovatelné podmínky a akceptovatelnou cenu. Nebudou-li jeho podmínky/ceny akceptovatelné jeho zákazníky, bude je muset upravit, nebo zkrachuje.

Takže když výrobce auta bude nabízet auto za 10násobek běžné ceny na trhu, nebo naopak pod náklady má na to právo (obojí pakliže nemá tržní dominanci). Zákazníci si v prvním případě od něj výrobek nekoupí a on nezíská peníze na vývoj a zkrachuje, nebo ve druhém případě si jich možná koupí moc a on také zkrachuje. A když nastaví vysoké ceny a přitom hodně prodá, tak je to asi dobrý výrobce, takže takové peníze si zaslouží a beztak je pravděpodobně investuje do dalšího vývoje (nebo je rozdá svým akcionářům, kteří do něj investovali své peníze)

Ti co nadávají na to, že knihy, software či film jsou moc drahé, tak vlastně nadávají na něco zcela běžného a správného. Knihy, software či film stojí tolik proto, protože tu cenu nadiktoval trh.

Častým argumentem je, že když knihu/software/film stáhne milion lidí, že to ještě neznamená, že by si ji/jej milion lidí koupilo/shlédlo/vy­užilo. Ale i kdyby to byla třeba desetina, tak prostě musí výrobce celkové náklady dělit o 100 tisíc menším číslem.

Nesmyslným argumentem je také to, že je to tak blbý film (kniha/software), že by na něj za peníze nešel – ale třeba by opět jedna desetina na ten film šla do kina – byla by sice zklamaná, ale zaplatila by.

O něco lepším argumentem je, že naopak může stažená verze pomoci propagaci a třeba na tom dotyčný ještě vydělá – jenže na takové obchodní/marke­tingové rozhodnutí má právo pouze vlastník práv, to je asi jako tvrdit, že když jedu ukradeným bavorákem, že jej vlastně propaguji. Něco takového se nedá vyčíslit.

No a další blbý argument je cena versus počet kusů – tedy když někteří tvrdí, že kdyby byla cena třeba poloviční (třetinová, desetinová, doplň sám), tak by byly prodeje dvojnásobné (trojnásobné, desetinásobné …). Ne že by to nebylo možné, ale znamenalo by to, že lidé, kteří dotyčné výrobky prodávají jsou špatní obchodníci – jedna z nejdůležitějších schopností obchodníka je schopnost stanovit optimální cenu (a další podmínky) pro maximalizaci svého zisku. A ještě jednou zdůrazňuji ZISKU. I kdyby nakrásně CD místo 500 stálo 200 Kč a koupilo by si jej 10× více lidí, vůbec to nemusí znamenat, že by obchodník vydělal 4× více, když by např. výroba, marketing a distribuce stála na jedno takové CD 180 Kč, tak by byl obchodník i při desetinásobném počtu v mínusu. A to musíme ještě započítat nasycenost trhu – i kdyby to CD stálo 10 Kč, tak si jej pravděpodobně nekoupí ani 50× více lidí, prostě proto, že se jim daná hudba nelíbí. A když by Windows stály 10 Kč, tak si jej koupí možná u nás o 3 miliony více lidí a vydělalo by se 30 milionů, ale jiné 4 miliony by utratily o 2000 Kč méně a prodělalo by se 8 miliard.

Autorská práva (softwarové patenty) a podpora rozvoje

Nejvíc ulítlé mi ale přijdou názory, že autorská práva, nebo třeba softwarové patenty, brání rozvoji. Je tomu přesně naopak – kdyby neexistovala práva/patenty, nebyl by rozvoj.

Dám vám jiný příklad, který je velmi podobný autorským právům, ale lépe ilustruje problém rozvoje.

Představme si, že firma (třeba) Léčiva po 10 letech vývoje a 10 miliardách dolarů investic vyvine lék na AIDS, který se bude skládat z normálních surovin s běžným postupem, takže výroba jedné tablety bude stát 1 cent (prostě přibližně nula). Tenhle lék ale bude prodávat za 100 dolarů, aby jí těch 100 milionů nemocných zaplatilo vynaložené investice. Firma JingJao ovšem vezme jeden lék, dá jej do spektrometru, zjistí složení a následně bude prodávat ty stejné léky za dolar (nebo je dávat třeba zadarmo). Firma Léčiva tak prodělá 10 miliard a zkrachuje. Kdyby to věděla předem, myslíte, že by těch svých 10 miliard investovala?

Blbost? Přesně tohle by se stalo s jakýmkoliv výrobkem, který má nenulové náklady na vývoj, pakliže by neexistovala autorská práva. Žádná firma by si pak nemohla dovolit investovat velké peníze do vývoje a jediný kdo by výzkum platil by byly státní instituce svých několik desítek promilí až jednotek procent z HDP.

Bez autorských práv by tedy rozhodně nemohly softwarové firmy několik let pracovat na svém systému (ať se nám výsledek třeba jakkoliv nelíbí), filmová studia by jistě neinvestovala stamiliony dolarů do jednoho filmu, když by jej pak mohl vysílat kdokoliv, aniž by jim dal korunu, vydavatelé by těžko investovali do kvalitních autorů knih.

Jasně – není to dokonalé – situace, kdy si každý může patentovat cokoliv ne proto, že to vymyslel a má funkční implementaci, ale proto, že si myslí, že by to někdo v budoucnu mohl vymyslet a on pak na tom vydělá je špatně. Stejně tak je špatně, že někdo může patentovat něco, co už má nepatentované někdo jiný a pak po něm chce peníze. A nebo to, že se zamlčuje vlastnictví patentu až do té doby, než se jeho využití rozšíří masově a začnou na tom být uživatelé/výrobci závislí. Ale to vše jsou dílčí nedostatky, které se objevily v posledních pár letech s příchodem informačních technologií, které lze řešit dílčí úpravou pravidel, nijak to ale nenarušuje správnost patentů jako celku.

Závěrem

Závěrem milí soudruzi bych chtěl tedy poprosit, ať se vždy při podobných příležitostech zkusíte zamyslet i nad argumenty protistrany a zkusíte si domyslet důsledky. Doba, kdy všechno bylo všech, není tak dávno za námi, a všichni víme, jak to fungovalo, jak se lidé mohli přetrhnout, aby přišli s vlastními myšlenkami, nápady a inovacemi a jak nás to značně posunulo.

Sdílet

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).