Odpověď na názor

Myslím, že to je obecný problém jakéhokoli jiného formátu než klasického webového hypertextu. Vezměme si pro příklad PDF. Najdu v Googlu nějaké pédéefko, kliknu na něj, přečtu si ho, kliknu na Zpět a jsem zase na Googlu. Nemá-li to pédéefko příslušnou informaci v sobě, jako běžný uživatel vůbec nezaznamenám, že jsem Google opustil. Především o tom nemám ani důvod přemýšlet. Prostě jsem použil Google k hledání informací a on mi je nalezl a ukázal.

Zkusím ještě jeden příklad: Pojedu tramvají po nábřeží a z jejího okénka si prohlédnu Tančící dům. Porušily tím Dopravní podniky Hl. města Prahy autorská práva Franka Gehryho?

Jasně, je to hodně ujetý příklad, mj. proto, že koukáním na dům práva architekta porušit nejdou. Jdou ale porušit práva k videu, které jeho autor dobrovolně umístí na virtuální ulici, jakou je YouTube a spol.?

Asi tahle moje úvaha vyznívá jinak, než chci, protože jsem sám v otázce autorských práv dost konzervativní a to, co v článku popisujete, se mi také moc nelíbí. Zároveň si ale myslím, že všechny tyhle nové formy internetového "sdílení" obsahu přerůstají současné pojetí autorského práva tak, že je velmi obtížné ho na ně mechanicky aplikovat. Chtělo by to nějaký autorskoprávní upgrade.