Odpověď na názor

[28] vy máte nějaké zkušenosti se stíháním ve vesmíru v rychlostech v rádu km/s?
Stíhací kurs by byl z hlediska manévrování nepochybně nejvýhodněší, protože se relativní rychlosti odčítají, to je každému jasné. Ale to zjevně z různých důvodů není možné, tak je antiraketa navedena na vstřícný kurs.
Rozhodně nemůžete narazit do útočící hlavice z boku.

ICBM můžete poslat na jeden cíl právě dvěma směry. Jestli je cíl přesně na druhé straně zeměkoule, tak to nebude až tak moc energeticky nevýhodné. Nicméně raket s doletem 20k km mnoho není a Irán ani SK je ještě hodně dlouho mít nebudou. Takže zbývá jeden jedinný směr k jednomu cíli (přesněji kolmá projekce směru na zemský povrch, ale to není nutné rozpitvávat).
Kupte si za 200 Kč glóbus a za 5 Kč nit a natáhněte tu nit ze SK do Kalifornie a uvidíte ten jeden jedinný směr. Účtenku doneste svým učitelům fyziky, případně zeměpisu.
Zkuste si vybrat cíl a hodit na něj kámen. Máte nekonečně mnoho možností jakou rychlostí a pod jakým úhlem kámen hodit. Ale kurz/odměr, kterým budete házet je jedinný. A balistická střela je jako ten kámen. Motory působí pouze v počáteční fázi letu a zbytek je vrh šikmý v gravitačním poli Země. Moderní hlavice mají vlastní pomocné trysky, pomocí kterých dokáží svou trajektorii korigovat. Ovšem tím se od původního místa dopadu neodchýlí o víc než 50 km a státy jako Irán či SK touto technologií opět ještě dlouho disponovat nebudou.