Odpověď na názor

Neměl jsem síly dočíst článek celý, ale na pár zajímavých souvuslostí se tam narazit dát. Ovšem ten zprofanovaný příklad s mávnutím motýlího křídla je spíše taková polovědecká legenda, zpopularizovaná metafora chování chaotických systémů, kterou není dobré brát doslova (jak se často děje).
Hlavní vlastností chaotických systémů je (jak už nasal třeba i Pachollini) zásadní (ne vždy nutně neměřitelná) změna stavu systému v důsledku velmi malé příčiny. Přitom chování takového systému může být v principu plně deterministické a můžeme mít k dispozici i jeho přesný popis. Problém odhadu jeho chování pak spočívá v tom, že je kladen extrémní nárok na znalost co nejpřesnějších hodnot jednotlivých volných parametrů, neboť dvě velmi blízké hodnoty mohou (dříve či později) vést ke zcela odlišným stavům.
Důvodem, proč tak trochu shazuji ten příklad s motýly, je to, že v drtivé většině případů v přírodě funguje princip průměrování a silné vlivy obecně převažují nad slabými. Kdyby např. počasí nebylo (navzdory obtížnosti jeho predikovatelnosti) dostatečně robustním systémem, asi bychom jako živočišný druh ani neměli šanci vzniknout. Tvrzení "Každé mávnutí křídly vyvolává reakci v okolním vzduchu a ta další a další. Vzájemně [se] podporují a zesilují." tedy platí jen velmi výjimečně. K nějakému zesilování jen tak nedojde, převáží silnější vlivy a vše se navíc hezky termodynamicky zprůměruje, takže metr od motýla o tom, že mávl křídlem, nikdo ani netuší ;-)