Nikdy neříkej nikdy

Kolikrát jste to už slyšeli? Nikdy neříkej nikdy. Člověk s věkem leniví a s leností bere za své odvaha, chuť něco dělat, vůbec se pohybovat. Je to hodně zrádná choroba, které je možné s vyhnout někdy docela těžko. A pak se už jen zhoršuje, zhoršuje … až na ni člověk jednou umře.

^{Video:Něco málo o karate a jeho vzniku. Asi nic nového :-)}

Už nevím jak se to stalo, někdy na střední škole k údivu všech jsem se dal na karate. Karate je super sport. Dnes bych už ani neřekl, že je o boji, spíše je o někdy až neuvěřitelné řeholi, dokopat se k vytrvalostnímu tréninku, naučit se dýchat, roztáhnout se tak aby si člověk při pohybu neublížil sám sobě atd.

Na druhou stranu, pokud člověk cvičí poctivě, výsledky se dostavují velice rychle. A tak než se nadá vydrží nehnutě stát v postoji jezdce na koni desítky minut a stejně tak v jiných nízkých postojích se pohybovat a procvičovat opakující se údery, kryty, kopy…

Člověk se naučí spoustu nových nečekaných věcí – například počítat japonsky a tu a tam nějaké další japonské slovo, které mu vyplyne z kontextu.

Jak čas běžel začal jsme současně navštěvovat další školy a tak vedle karate školy Shotokan dokonce předcvičoval ostatním jinde druhou školu, která tehdy v ČR byla a to Goju Ryu.

Pak se to vše někam vytratilo. Na vysoké jsem už nenašel klub kam bych chtěl chodit a možná už ani tu vytrvalost to překonat. A tak zůstaly jen vzpomínky na tu neuvěřitelnou makačku v tělocvičnách nebo po lesích a stále zintenzivňující se pocit, že tohle bych už nikdy nezvládl. Je jak zvláštní jak člověk tuhle výmluvu umí v sobě systematicky a pečlivě pěstovat, opatrovat ji a chlácholit se jí. Nakonec stejně jako spoustu jiných výmluv, co budu povídat, že.

Výsledek je, že člověk má nakonec problém vyjít schody. Nic moc.

^{Video: Standardní propagační video o Karate dělané na efekt :)}

Pozvolný začátek

Když člověk něco dělá a chce to dělat dobře, musí ho to bavit. U mě to platí dvakrát tolik. A můžu komukoliv garantovat, že karate člověka, který má problém rozběhnout se do schodů, bavit nezačne. Je to logické, vysílí se příliš brzy a nevznikne efekt postupného zlepšování. Je třeba začít nějak jinak. Sám jsme to nijak neplánoval – prostě se to tak nějak stalo protože mě začalo bavit něco jiného – jízda na horském kole.

Cyklistika, ať už jakákoliv, má několik velkých výhod – můžete jet za jasným cílem. Památkou, zajímavým místem, prostě čímkoliv. Já sám tak sjezdil již několikrát celé Brdy a pomalu zde začínám znát každý kámen.

Cíle mohou byt odlišné podle nálady, času, aktuální kondice a hlavně střídající se kopce a rovinky naučí člověka relaxovat přímo na kole. Najednou zjistí, že 10 kilometrů není žádná vzdálenost, pak mu začne připadat 30 km je celkem běžná vyjížďka a kolem 60 km, že nejenomže je to skvělá zábava v přírodě, a Brdy jsou pro cyklistiku opravdu úžasné, ale že celé je to jen o tom vytrvat a při každé vhodné příležitosti sednout na kolo a vyrazit.

Čeho jsme si ale já sám zpočátku nevšímal je jak kolo ovlivňuje i další oblasti u kterých bych to nečekal – například sílu v rukou. Najednou zjistí, že pokud mu dochází síly je to svalová únava a ne že mu dochází dech atd. A odtud je již jen malý krůček začít dělat i něco jiného.

^{Video: Tak takhle jsme to nemyslel, ale máteli chuť se tomu intenzivněji, pak doporučuji závod eXtreme Bike Brdy. Části trasy závodu jezdím každý týden. Dojet do konce celou trasu je docela výzva. Ps. Pokud pojede sami pak dodržuje alepoň nějaká základní pravidla slušnosti a zdravého rozumu – nakonec jde hlavně o vytvrvalost.}

Pomalý návrat ke karate

Bojových sportů a umění jsme za život dělal více, ale snad jen to Karate stojí za řeč. Ostatní byly spíš doplňkové jako Kobudo a nebo jen takové nesmělé pokusy s kterými jsem se nikdy daleko nedostal – jako třeba Aikido. Právě Aikdo a ještě Tai Ji mě hodně lákalo právě z důvodů, že nevyžaduje nijak velkou kondici.

Nakonec k mému překvapení přišel návrat – karate. Většina, neli všechny školy karate jsou založeny na vytrvalostním tréninku, opakovaném procvičování technik a sestavách pohybů – katách. Samozřejmě je toho víc, ale nejde mi o to zdě psát učebnici, na to se ani necítím být dostatečně fundován.

Samotné techniky člověk nezapomene. Ať se jedná o údery, bloky, kopy apod. Některé z nich však přestane být s časem schopen dělat. Například boční kop yoko geri. Důvody jsou jednoduché – stahování šlach, ale i kondice – udělat třeba sérii pohybů s plným nasazením je docela fyzicky náročné a když se vám přitom zatmívá před očima (přeháním).

K mému překvapení jsme zjistil, že jízdou na kole se zlepšilo dýchání, kondice a i ztuhlost svalů a šlach natolik, že jsme schopen poměrně jemně, ale přeci jen zvládnout karate trénink a to tak aby mě to opravdu bavilo. Zatím to není pořad ono, ale již to má zlepšující se progres a to je vše co stačí vidět. Mámli být úpřimný, když jsme s kolem začínál, tohle jsem neplánoval.

Romantika v horách aneb týdenní tréning

Snažím se vyjet každý druhý den, minimálně 2× týdně. První kilometr je po rovince – zahřívací. Následuje nejprve pozvolné a postupně stále prudší stoupání o délce asi nějak do dvou kilometrů. Poslední část, která již vede vysoko nad vesnicí, vyjíždím na nejmenší převod. Asi 50 metrů z toho bych zatím ani na menší vyjet nebyl schopen.

Zde mám několik míst na kterých se lze roztáhnout, procvičit základní pohyby, většinou jen základní úder, kryt, kop na úrovni max. bílého pásu v Shotokanu. Pak následuje několik kilometrů po hřebenech s někdy jednou zastávkou, někdy ji vynechávám. Cílem je dnes již zaniklý osamělý klášter.

Je odtud nádherný výhled do krajiny. Super místo pro meditace a taky cvičení kat – sestav. Překvapilo mě, že po tolika letech jsem byl schopen vzpomenout si na některé základní – např. Heian Shodan. S ostatními to bylo již horší.

I když si myslím, že to vše nejsou pokroky nijak ohromující, mám z nich pochopitelně velkou radost.

^{Video: Základní sestava – kata: Heian Shodan. Nic na efekt, ale obsahuje základní techniky.}

Níkdy neříkej nikdy

Nikdy neříkej nikdy, vše co nejde je jen proto, že člověk nechce a to bez rozdílu toho zdali si to přizná nebo ne. Stačí otevřít oči a podívat se. Svět je takový jaký člověk chce a ne takový jakým se nechá sám vláčet. Tou nejmocnější zbraní na světě je mysl člověka. Je velká škoda, že většina lidi ji používá proti sobě.

^{Video: Karate stejně jako ostatní bojové sporty a umění není jen o fyzické stránce, ale i duševnu}