Odpověď na názor

[15] K žádnému točení v kruhu nedochází. Princip počítání celkové daňové zátěže nějaké události (v tomto případě pořízení svého zaměstnance) je v tom, že počítám rozdíl mezi tím, co by dostal stát, kdybych nikoho nezaměstnal, a tím, co by dostal stát, když ho zaměstnám. Neboli porovnání výsledného konečného dopadu dvou alternativ.

Pokud nikoho nezaměstnám, tak dostane stát celkem X. Pokud ho zaměstnám, tak dostane stát celkem Y. Celkové daňové výdaje na pořízení zaměstnance jsou tedy Y-X.

Je zjevné, že pokud si zaměstnavatel zahrnutím výdajl na zaměstnance do svých nákladů dost zásadně sníží svoje vlastní příjmové daně, a přitom se toto snížení opomene započíst do celkových daňových výdajů na pořízení tohoto zaměstnance, je to dost závažná metodická chyba.