Odpověď na názor

Já bych hlavně celé OOXML - být na místě ISO organizace - odložil tak o dva tři roky. Nejsem o to, že je OOXML, ani že je to MS, jde o to, že ISO organizace by si měla udržet svojí reputaci, respekt a charisma - protože to je základ, aby ISO standardy byly i do budoucna brány jako něco cenného, závazného a obecně přijímaného. A pokud kolem přijetí libovolného standardu vznikají značné pochyby - a tento standard není obecně nutné okamžitě přijmout - pak je lépe, pokud ISo organizace udělá vše pro udržení své dobré pověsti.

Stejně tak bych státům, které budou hlasovat pro ISO standardy dal určité povinnosti i do buoducna - protože pokud chtějí zasahovat do tak vážné věci jako je určování celosvětových standardů - měli by samy na své straně mít pořádek. Třeba bych zavedl něco jako časový odstup po přihlášení se o hlasování - například rok po přihlášení by hlas takových států měl třetinovou hodnotu, druhý rok dvoutřetinovou a od třetího roku plnou váhu. Tím by se eliminovaly náhlé zájmy o něco, co nemyslí vážně. Dále by stát se musel závazně vyjádřit k většině norem, nebo by zase začal svůj hlas opačným způsobem ztrácet. Dnes když kvůli OOXML se přihlásila spousta států se zjišťuje, že nelze schvalovat jiné standardy, protože potřebují souhlas určitého procesta států - a ty státy kromě OOXML na to kašlou. A případně poupravit i trochu proces schvalování serióznějším směrem.

Podle mě právě OOXML bude prubířským kamenem ve vnímání ISO. Osobně mě je úplně jedno, jestli se OOXML schválí, nebo ne. Ale není mi jedno, jak se k tomu ISO organizace postaví a jaké zaujme stanovisko k podezřením na korupci, na ovlivňování, apod.. Je to stejné, jak poté, co Al Gore dostal Nobelovu cenu za fyziku už spoustu lidí přestala vnímat Nobelovu cenu jako prestižní, a přeřadila jí do kategorie kdo si zaplatí, ten jí dostane. Tak ISO teď bojuje hlavně o zachování prestiže.